DNES ...

je:

16.04.2014

svátek má:


Počasí:

 

KULTURNÍ AKCE

© 2012 Všechna práva vyhrazena | Obec Suchý Důl

SUCHODOLSKÝ OBČASNÍK - 2/2010

Akce K.



V měsíci dubnu uplynulo 60 let od barbarské akce Komunistické strany Československa, která byla nazvána krycím názvem akce K. Pro mladší generace, kteří by snad nevěděli o co se jedná, připomínám, že šlo o totální likvidaci řeholního života v celém Československu. Protože se týkala také dvou suchodolských rodáků, z nichž jeden dosud žije, chtěl bych ji poněkud připomenout.

Po uchopení moci v únoru 1948 bylo třeba co nejvíce oslabit vliv církví na rozhodování obyvatelstva. Nejpočetnější církví byla římskokatolická a tak represe režimu směřovaly především proti ní. Byly zavedeny zákony určující vztah státu a církve katolické a zákon o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společenství, byl zřízen Státní úřad pro věci církevní, který měl nahradit dosavadní biskupství. Předsednictvo ÚV-KSČ se snažilo vnést rozkol do řad katolíků zavedením tzv. Katolické akce a nových Katolických novin. Vyskytlo se sice několik kolaborujících kněží v čele s Josefem Plojharem a Josefem Benešem, ale jejich vliv na rozvrat v církvi byl minimální. Bylo nutno zlikvidovat vliv biskupů. Nejprve byl dán pod dozor StB pražský arcibiskup ThDr. Josef Beran a byla mu znemožněna veškerá činnost spojená s výkonem jeho úřadu. Někteří biskupové byli pod různými záminkami pozavíráni a ostatní, když se je nepodařilo získat pro kolaboraci, nebral stát jako partnery k jednání.

Na zasedání předsednictva ÚV-KSČ v roce 1949 si generální tajemník Rudolf Slánský pochvaloval: „Vzali jsme jim půdu, vzali jsme jim veškerý tisk. Zavřeli jsme jim církevní školy, teď jim postupně zabíráme kláštery. Zavíráme kněze, zakročujeme proti všem, kdo nejvýraznějším způsobem štvou a přestupují tak zákony“. K problému, co s biskupy, se vyjádřil takto: „ Nejjednodušší zdánlivě by bylo všechny biskupy v čele s arcibiskupem Beranem pozavírat. Důvody bychom pro to měli, moc také, ale to bychom se dopustili stejné chyby, jako kdybychom chtěli odstranit Zenkly, Šrámky a Majery v roce 1945. Lidé by to nepochopili, protože církevní hierarchie není ještě dostatečně politicky odhalena“. Bylo nutno ještě několik monstrprocesů v režii Moskvy, aby se vytvořila dostatečná atmosféra strachu a církevní hierarchie se „politicky odhalila“.

V březnu 1950 byli pozatýkáni někteří představitelé řádů z nichž ministr Alexej Čepička, předseda úřadu pro věci církevní vybral osobně sedm nejvýznamnějších a v dubnu 1950 s nimi provedli monstrproces, aby odůvodnili už dávno naplánovanou akci K. Padaly tresty od doživotí po nejmírnějších 9 let vězení. Rozpoutala se kampaň proti klášterům, aby vyvolala dostatečný „hněv lidu“. Tak nastala noc z 13. na 14.dubna 1950, kdy komanda příslušníků SNB, StB za podpory „klacku dělnické třídy“ Lidových milicí, přepadly většinu klášterů v celém Československu, hlavně jezuity, redemptoristy a dominikány, ale i jiné. Akce byla dokonale utajena, takže i když v klášteřích tušili, že se něco chystá, nikdo nevěděl kdy a co. Akce se zúčastnilo několik set ozbrojených příslušníků výše jmenovaných složek, klášter nejprve obklíčili, pak vnikli dovnitř, všechny řeholníky probudili, soustředili je v jedné větší místnosti a oznámili jim, že z moci lidu se klášter zavírá. Každý řeholník dostal přiděleného ozbrojeného strážce, který dohlížel na sbalení nejnutnějších věcí a pak nástup na nákladní auto nebo autobus. Následoval odvoz do koncentračních klášterů, které byly v Čechách převážně ve vysídleném pohraničí. Byly to Broumov, Osek u Duchcova, Bohosudov, Hejnice, Králíky, Česká Kamenice a Želiv. V posledně jmenovaném byli soustředěni hlavně představení jednotlivých řádů, protože bylo nutno oddělit příslušníky řádů od vedení, aby se zlepšila jejich ovladatelnost. Tato noc později dostala přezdívku „Bartolomějská“ podle té skutečné z roku 1572.

Přesně za 14 dnů, v noci z 27. na 28.dubna 1950 byla druhá část akce K, kdy byl přepaden zbytek mužských klášterů v Československu s naprosto stejným scénářem. V této noci byl přepaden také klášter Emauzy v Praze, kde byl v noviciátě můj bratr Josef, od 14.9.1949 člen řádu benediktinů Frater Jan Baptist Kohl OSB. Dnes už na tuto etapu života vzpomíná s nadhledem, ale tenkrát jim tak lehko nebylo. Nevěděli co je čeká, v úvahu přicházel i odvoz na Sibiř a tak se jim trochu ulevilo, když zjistili, že autobus směřuje stále na sever. Ještě před tím však autobus zastavil v břevnovském klášteře, kde přibrali zdejší osazenstvo, ke kterému patřil další suchodolský rodák Frater Ivan Antonín Ringel OSB a kterého si všichni pamatujeme jako „Ivánka“. Ten se narodil 29.8.1905 v Suchém Dole čp.21 a do řádu vstoupil 25.6.1933. V Břevnově se staral o hospodářství řádu, protože v té době měl klášter ještě pozemky a k tomu odpovídající množství hospodářských zvířat. Pracoval zde, tak jako dříve doma, v chlévě a na poli, jak bylo potřeba. Člověk velice tichý, skromný a pracovitý. Teď je vezli jako zločince pod samopaly do neznáma. K ránu dojeli do Hejnic, kde byl klášter určený pro soustředění a převýchovu řeholníků. V celém Československu bylo zabráno 219 klášterů s 2376 řeholníky. Původní plán počítal s tím, že řeholníci oddělení od svého vedení a po řádném politickém školení se vzdají bývalého způsobu života, založí rodiny a stanou se „řádnými pracujícími“. V tom se však Čepičkův scénář hluboce mýlil.

Po dojezdu do Hejnic jim byly odebrány otisky prstů a byli vyfotografováni ze tří stran jako zločinci. Režim zde byl jako ve vězení, asi 2 týdny jsme doma vůbec nevěděli, kde bratr je. Pak jim dovolili psát dopisy, ale veškerou poštu jim kontrolovali a dopisy dostávali otevřené. Bratr zde pracoval jako pomocník pokrývače, jiní natloukali korky do pivních uzávěrů, vyráběli dřevěné hračky a bižuterii.

Zde by možná neškodila vzpomínka na epizodu ze zdejšího pobytu. Po práci mívali trochu volna a tak si sehnali síť a míč a hráli volejbal. Zjistili, že v lázních Libverda bude volejbalový turnaj a tak uprosili jednoho referenta StB, aby šel s nimi, že se chtějí také zúčastnit. U prezentace se jich ptají odkud jsou. Když řekli, že z Hejnic, tak jim říkají, co jste zač, Sokol Hejnice už tady je. Vedoucí se na ně obrátil, co jako budou, když Dukla, Spartak i Dynamo být nemůžou. Padl návrh Mnichotechna. Vedoucí, že to se nehodí, ale když někdo navrhl Řehomat, což bylo ještě horší, tak souhlasil s Mnichotechnou. Na hřišti bylo vždy veliké haló, když hlásili, že proti Dukle Liberec nebo jinému známému klubu, nastupuje Mnichotechna Hejnice. Skončili sice v druhé polovině mužstev, ale zapsali se nesmazatelně do dějin našeho sportu, protože takové mužstvo už asi nikdy nevznikne. Referenta StB pak brzy odvolali.

Na konci srpna 1950 mladým bohoslovcům nabízeli studium v nově vzniklém generálním semináři, který však zřídili komunisté bez vlivu církevních představených, proto většina odmítla. Dostali tedy povolávací rozkaz k pracovně technickým praporům (PTP). Bratr Ivánek Ringel byl odvelen do kláštera v Oseku u Duchcova a zde se stará opět o hospodářství kláštera. To už zde byly soustřeďovány řádové sestry z celého Československa a on zde krmí prasata a stará se o klášterní zahradu. Zde vydržel až do konce totality a v srpnu 1990 se zase navrátil do mateřského Břevnova.

Náš fráter Jan nastupuje 5.září 1950 na Libavu. Zde vyfasovali lopatu a krumpáč a po nezbytném politickém školení odjíždí koncem září do Plzně – Českého údolí, kde pracují při stavebních úpravách vojenské nemocnice. Protože bydleli v bývalém zajateckém táboře po Němcích, měli brzy plný stav štěnic. Tady se seznámil s ThDr. Josefem Zvěřinou, který po univerzitních studiích v Římě a na pařížské Sorboně zde dělal zedníkům přidavače.

V březnu 1951 byl převelen do Přerova na stavbu vojenského letiště. Zde pracoval s vojínem, který byl velitelem oddílu anglických tanků v hodnosti nadporučíka, prožil 3 roky války a invazi v Normandii. Po návratu do vlasti ho v roce 1948 degradovali a musel nastoupit základní vojenskou službu u PTP. Paradoxní na tom bylo, že jeho velitelem zde v  Přerově se stal střelec z jeho tanku, který měl za britské invaze hodnost desátníka. I takové absurdity byly možné.

V září 1952, kdy jim měla skončit základní prezenční služba, dostali exkluzivní nabídku. Podepsat buď 3 roky práce v dolech nebo 5 let na vojenských stavbách. Kdo podepsal, šel do civilu a kdo ne „byl přidržen k mimořádnému vojenskému cvičení k zvládnutí mimořádných hospodářských úkolů s prezenční dobou trvající nejvýše 5 let“. Mezi nimi byl i náš vojín Josef Kohl a tak budoval letiště dál.

Po Novém roce 1953 bylo 140 lidí, mezi nimi 12 kněží, převeleno na důl Gottwald v Horní Suché. Zde se setkává s Josefem Dostálem ze Slavného (budoucím předsedou JZD), který zde už pracoval. Tak se stává horníkem a získává po zaškolení oprávnění k řízení důlní lokomotivy. Zde je zastihla přesmutná zpráva - 5.března 1953 zemřel generalissimus Stalin a 14.března prezident Gottwald a tak na „počest“ úmrtí (sic) museli odpracovat 14 nedělních směn navíc. Ještě v prosinci fárali v neděli, aby si tato data dobře pamatovali. Za celý tento rok dostal pouze 2 dny dovolenky, ani na pohřeb babičky nesměl přijet. Pak ale koncem roku 1953 se začíná situace měnit a 31.prosince 1953 po 40-ti měsících byl „z vojny“ propuštěn. Vojáci si na něj ještě vzpomněli v roce 1956, kdy byl na tříměsíčním cvičení v Rokytnici v Orl. horách přeškolen ze stavbaře na silničáře. V roce 1958 byl ještě v Klášterci v Orl. horách na měsíčním cvičení. Tím se jeho kariéra u černých baronů po 44 měsících uzavírá.

Další jeho osud by byl na celý článek a nemá s akcí K nic společného, tak třeba někdy příště. Po zločinné akci K následovala akce Ř, která měla za úkol zrušit ženské řeholní společenství. Začala v srpnu 1950, ale trvala podstatně déle, protože řeholnic bylo několikanásobně více než řeholníků a některé pracovaly v oborech, kde za ně nebyla náhrada. Všeobecně se ví, že jednu řeholní sestru ve zdravotnictví musely nahradit 2-3 civilní sestry a po krátce po válce při tehdejším nedostatku pracovních sil to byl někde neřešitelný problém. Takže možno zkonstatovat, že zatímco likvidace mužských řeholí byla vcelku úspěšná, některá ženská řeholní společenství se nepodařilo zlikvidovat za celou éru totality i když byly zbaveny veškerého majetku movitého i nemovitého.

Na doprovodném snímku vidíte jak vojín PTP Josef Kohl v roce 1953 právě vyfáral na dole Gottwald po směně spolu se svými kolegy – pózuje jako třetí zleva. Pokud by se Vám zdálo, že montérky mají poněkud děravé, tak vězte, že ty největší díry mají zalátané palným drátem, aby nevypadali jak trhani. Na druhém snímku je Frater Ivan Antonín Ringel OSB po návratu do kláštera Břevnov ve své cele.
Snímek je z dubna 1991.

Jiří Kohl




Zpět